Tento týden je naší Výzvou nezařazovat do jídelníčku tzv. „junk food“. Tedy potraviny, která mají nízkou výživovou hodnotu, nepřináší nám téměř žádné prospěšné živiny (bílkoviny, vlákninu, prospěšné tuky…), a naopak obsahují často až děsivé množství živin rizikových (tedy cukru, tuku nevhodného složení a soli). Z dlouhodobého hlediska může nadbytečná konzumace takových potravin způsobit celou řadu zdravotních komplikací.

Mezi takovéto „junk“ potraviny však neřadíme pouze pochutiny z fast foodu, jak by se někdo mohl domnívat, ale patří mezi ně i sladkosti, různé chipsy a další nevhodné večerní mlsání, nebo třeba ochucené limonády.

A pokud jste s námi došli v projektu Výzva 52 až ke 43. Výzvě (sama nemůžu uvěřit, jak neuvěřitelně rychle to utíká!), nebo se na STOBklubu pohybujete už nějaký ten pátek, pak je vám jistě jasné, že přesně takové potraviny bychom měli, z výše zmíněných důvodů, v našich jídelníčcích omezovat.

To se ostatně dočtete v článku od nutriční terapeutky Andrey z Ne hladu, která na tzv. junk foodu nenechala „nit suchou“. V článku se dočtete, jaké konkrétní potraviny se mezi junk food řadí a proč, ale také třeba to, co může dlouhodobá konzumace tohoto druhu potravin způsobit.

Nebrat ale nebát se

Já bych se ale v tomto blogu ráda zamyslela nad více „psychologickou“ a méně výživovou otázkou, která s k tématu junk food a nezdravého jídla váže.

Ve STOBu jsem se totiž poprvé setkala s tvrzením, které je mi vlastně velmi sympatické. Věřím, že i vy jste od nás někdy četli nebo slyšeli větu „Neexistuje nezdravé jídlo, pouze jeho nezdravé množství.“ A protože právě junk food mnoho lidí považuje za prototyp nezdravého jídla (a upřímně řečeno, nelze jim to tak úplně vyvracet) má tahle moje úvaha místo právě tady, v této Výzvě.

Proč? Protože kolem sebe často vidím dva opačné extrémy. Na jedné straně stojí lidé, jejichž jídelníček je na „junk“ potraviny opravdu bohatý a jejichž běžnou rutinou je slupnout přes den u počítače balíček chipsů, zapít ho colou a na noc si rozpéct mraženou pizzu. Asi ani nemusím říkat, že takový jídelníček a denní režim rozhodně není doporučeníhodný, a právě v těchto případech je více než na místě upozorňovat na rizika, která jsou s dlouhodobou konzumací těchto potravin spojená.

Vidím ale také extrém opačný, a především nad tím, bych se v tomto blogu ráda krátce zamyslela. Vidím totiž, že někteří lidé se tzv. „junk“ potravin přímo děsí. Pokud mohou, tak zkoumají bedlivě složení a mnohem více než nutriční hodnoty dané potraviny je zajímá, jestli si do ní náhodou nezatoulalo nějaké to „éčko“. Jsou ochotni utrácet za úplně obyčejné potraviny neobyčejně velké peníze jen proto, že jim výrobce na obalu slíbí, že je potravina „bez aditiv“, „bez barviv“, že je „natural“ a ideálně i původem z „nedotčené přírody nějaké velmi vzdálené země“.  Patří sem i lidé, kteří sice možná mají některý takový „junk“ výrobek i rádi (zdravím všechny spolufanoušky nachos a mléčné čokolády) ale striktně si ho zakazují, protože se obávají, že by po jeho konzumaci buďto okamžitě ztloustli, nebo by jejich zdraví vážně a nevratně utrpělo na jiné frontě.

A přesně takováto obava z určitých druhů výrobků, není podle mého názoru vůbec zdravá. Rozhodně jsem toho názoru, že je neuvěřitelně důležité mít vyvážený jídelníček poskládaný především ze základních a zdraví prospěšných potravin. Že je důležité jíst pravidelně. Že je důležité nepřehánět to s cukrem, solí a smažením.

Ale víte, co se stane, pokud přesně takový životní styl dlouhodobě máte, ale jednou za čas se vám stane, že si dáte čokoládovou tyčinku nebo jinou sladkost? Nebo si zkrátka na oslavě nabídnete pár brambůrků? … Vůbec nic.

Tedy kromě toho, že ve vás konzumace takové potraviny vzbudí výčitky svědomí, strach z kil navíc nebo jiné neopodstatněné obavy.

No a řekněte sami… Stojí vám to za to? Nemáme kolem sebe stresu už tak příliš? Je opravdu nutné děsit se k smrti potravin, které opravdu nemají tu moc, aby nám jednorázově ublížili (jak se mnozí domnívají)?

Proto se znovu vracím, k větě, od které se celá tato moje úvaha takzvaně „odpíchla“. Protože jsem skutečně přesvědčená o tom, že (pro člověka, který netrpí žádným onemocněním) vlastně neexistuje nezdravé jídlo, pouze jeho nezdravé množství, které si navíc musíte dopřávat dlouhodoběji a pravidelněji, než-li jednou za měsíc.

Závěrem bych tedy chtěla říct – nezapomínejme pro jednotlivosti na „komplexnost“ a pestrost. Nebojme se potravin, ale vybírejme si je chytře. Preferujme kvalitu před kvantitou.

A především – vytvořme si k i méně vhodným potravinám takový postoj, abychom mohli říct „Brambůrky mě sice neberou, ale nebojím se jich“.

Protože věřím, že pokud si jednou zvyknete na „chuť zdravého a pestrého jídelníčku“, pak vás všechny opravdu „junk“ potraviny lákat skoro přestanou.

Neskrývám ale, že to je můj názor a je tak dost možné, že máte odlišnou zkušenost a postoj. Proto budu ráda, když se s námi o ně podělíte v komentářích. Myslíte si, že některé potraviny je jednoduše nutné si zcela zakázat?